Pětidenní výlet k našim polským sousedům byl nečekaným hezkým překvapením. Přecijen, když se řekne Polsko, člověk si vybaví posypovou sůl v jídle, „čokoládové“ pochoutky mazlavé konzistence bez obsahu kakaa a to je tak vše. Města mají údajně hezká, tak jsme se autem vydali na 1 200 km dlouhý výlet do Vratislavi, Osvětimi a Krakova. Cesty v Polsku i bez dálniční známky ubíhaly celkem rychle, ale kvalita běžných silnic pokulhává, za to na dálnicích se může jet až 140 km/h a některé úseky nejsou zpoplatněné, takže jsme je samozřejmě využili.
Vratislav, resp. Wroclaw, byla velmi milým překvapením. Nízké očekávání bylo tedy hned zprvu překonáno, město je velmi malebné a podobné Praze. Levné ubytování v Hotel Premiere Classe nedaleko hlavního nádraží i centra bylo útulné, možnost parkovat zdarma hned vedle hotelu (nebo na hlídaném hotelovém parkovišti za poplatek), pokojíček dle očekávání malý, za to s vlastní koupelnou. Centrum není nijak rozlehlé, takže se nechá projít i bez nutnosti využívat MHD. Za zastávku stojí určitě nejvyšší budova ve městě Sky Tower s vyhlídkou. Vstupenky se kupují na určitý čas, pokladna je v obchodním centru v budově, vchod k výtahu je ale z venčí. Výhled je určitě krásný v noci. Nenechte si ujíž také Hydropolis, centrum věnované vodě a vodnímu životu. Atrakcí by mohla být i místní zoologická zahrada a od ní nedaleká zpívající fontána a japonská zahrada. Město je plné katedrál, kostelů a zajímavých budov, vše je udržované a cestou je vždy co obdivovat. V užším historickém centru města jsou, mimo budov a kašny, atrakcí všudypřítomní trpaslíci asi 20 – 30 cm vysocí. Mělo by jich zde být snad kolem 300, my jich našli asi 70. Mezi Operou a Hudebním fórem je podzemní parkoviště, na jehož povrchu jsou vystavené sochy a v některých místech je dlažba skleněná s průhledem na osvětlené historické základy – opět hezčí ve tmě či při soumraku.
Osvětim je kapitola sama pro sebe, atmosféra koncentračního tábora dýchá ze všech koutů. Moc si nedokáži představit, že bych vedle pozemku, kde zemřely statisíce lidí, měl zahradu s rodinným domem. Polákům to zřejmě nevadí. Parkování je možné na přilehlém parkovišti, vstup do koncentračního tábora je zdarma, ale je třeba si vyzvednout vstupenku nebo ji získat online na určitý čas, možno i s průvodcem. My si vše prošli sami, jednotlivé domy jsou tematicky udělané podle země, které jsou věnované. Nachází se zde i česká budova, včetně česky psaných popisků a příběhů. Po návštěvě plni rozpačitých dojmů jsme zamířili dále na východ.
O Krakově se proslýchá, je je to krásné město. Ubytovali jsme se v docházkové vzdálenosti od centra v čemsi připomínajícím studentské koleje. V budově sídlily různé hotely rozdělené podle pater, ten náš Premium Hostel byl nově zrekonstruovaný, takže ubytování hezké. Cena velmi příznivá a vlastní koupelna na pokoji byla v této cenové kategorii opravdový nadstandard. Oproti Vratislavi ale už na první pohled město nepůsobilo tak příjemně. Nejznámější hlavní náměstí – Rynek Glowny – je nejhezčí nasvícený v noci, přes den ani tak zajímavě nevypadá, stejně tak kašna, která byla ve dne plná odpadků. Většina památek a zajímavostí je roztroušena v okolí tohoto náměstí, za jeden den se v klidu nechají projít. Radniční věž vypadala, že bude poskytovat pěkný výhled, ale kromě několika místností uvnitř věže jsme toho moc neviděli. Výstup po extra úzkých schodech byl sice vtipný, ale některá okna byla zakrytá plakáty a z jiných prostě nebylo nikam vidět, takže zklamání. Do krakovského podzemí jsme se bohužel nedostali, vstupenky byly (i mimo hlavní sezonu) vyprodané na několik dní dopředu. Směrem k řece Visle je hezký královský hrad/zámek Wawel, z něj se pak nechá za pár zlotých sejít dolů k řece Dračí jeskyní (Smocza jama), na konci u východu čeká drak chrlící oheň. Během cesty na hrad jsme zaskočili ještě do zrcadlového bludiště, které bylo řádně výživné. Celkově mě město svou atmosférou příliš nenadchlo, Vratislav oproti Krakovu byla mnohem milejší a příjemnější. V hotelu jsme zahlédli leták na exkurzi do solných dolů Wieliczka (Vělička) a cestou domů jsme se zde zastavili.
Exkurze ve Věličce byla z krakovska to stoprocentně nezjajímavější a nenechte si jí ujít, i když není zrovna levná. Průvodci rozdělení podle skupin mluví asi 5 jazyky, angličtina je samozřejmě na výběr. Po sestupu asi 150 metrů pod zem se ujde v dole několik kilometrů chodbami a místnostmi kde se těžilo, vše je krásně zachovalé a upravené, sůl se může klidně olizovat ze zdí 🙂 . Některé místnosti jsou obrovské a lidé zde v podstatě žili, vytvořili si zde ze soli kromě oltářů i sochy a celkově hezčí prostředí. Doly dělají dojem trochu jako z Pána prstenů, ale davy turistů ho zase trochu kazí. Vzduch je v podzemí sice teplý, ale díky soli velmi příjemný a zdravý na dýchání – to je hlavní rozdíl oproti uhelným dolům, na povrch vylezete zdravější. Na závěr je připraven stánek se suvenýry, jídelna a podzemní muzeum. Kdo se účastnit již nechce, může vyjet pravým hornickým výtahem na povrch – stovky schodů určitě šlapat není dobrý nápad a myslím, že to snad ani nebylo možné. A z dolů zase zpět do Prahy!
