Na podzim v Čechách můžeme na lyžování téměř určitě zapomenout. Vydali jsme se tedy za jistotou sněhu autem do rakouských Alp na ledovec Stubai. Cesta po dálnici trvá z Prahy asi 6 hodin včetně zastávek, takže nic hrozného. Je třeba nezapomínat na zpoplatnění rakouských dálnic, a při příjezdu kolem Innsbrucku je také vybíráno mýtné (asi 3€). Ke spodní stanici lanovky pod ledovcem vede pouze jedna příjezdová cesta celým údolím, čímž se značně usnadní i výběr lokality pro ubytování. My zvolili apartmán Haus Kuprian s balkonem a výhledem na hory v městečku Neustift im Stubaital asi 20 minut cesty od lanovky. Ubytování to bylo příjemně domácí s veškerým vybavením i v kuchyni, celé patro domu jsme měli sami pro sebe (maximum jsou 4 lidé). Paní domácí byla velmi milá, i když s angličtinou trochu pokulhávala. V Rakousku také zřejmě nikdy neslyšeli o krádeži, jelikož nám paní domácí navrhla, ať si schováme lyže do garáže k ostatním, s tím, že garáž se ale vůbec nezavírala… Když to rozpočet dovolí, je možné se ubytovat v různých luxusních horských hotelech i blíže, ale ty už stojí spíše desetitisíce než tisíce.
Celým údolím projíždí pravidelně zdarma (při zakoupení skipassu) skibusy přivážející lyžaře k lanovce, my se tedy z pohodlnosti raději sami dovezli a přezuli do přeskáčů až pod lanovkou. Příjezd je krásný, všude kolem se tyčí zasněžené hory a projíždí se několika lavinovými tunely. Parkoviště je zde rozlehlé, zdarma a na místo vás nasměruje obsluha. Nejspodnější stanice lanovky patřící k parkovišti, kde se také kupují skipassy, se nazývá Talstation Mutterbergalm a je rozdělena na dvě vzdálené stanice. Obě jsou kabinkové, ta spodnější je ale novější, větší, hezčí a přepraví najednou až 24 osob. Skipass nás vyšel zhruba na 4 500 Kč na 4 dny. Je to sice dost, ale v poměru k českým sjezdovkám a cenám je to rozumný poměr cena/výkon.
Lyžování nám vyšlo úplně skvěle, teploty se pohybovaly kolem nuly, takže sníh nebyl nijak rozbředlý, ale ani my jsme nebyli promrzlí. 3 ze 4 dní nám dokonce svítilo i slunce, takže se lyžovalo jedna radost. Stubaiské sjezdovky jsou hodně rozmanité a vybere si zde snad každý, i když ve srovnání s českými jsou o něco prudší a modrá je opravdu z kopce, nikoliv po rovině. Když se bude člověk hodně snažit, může jezdit neustále po jiných svazích a stále zkoušet něco nového. Sjezdovky jsou jak několikaset metrové, tak i několika kilometrové, ze kterých pak pořádně bolí stehna. Dopoledne byly svahy vždy krásně upravené, horší to bylo ale na prudších úsecích, kde se shromáždilo vždy několik brzdících lyžařů, kteží jednak překáží, a navíc se zde po čase vytvořily velké kupy sněhu a jízda byla poměrně obtížná. Je zde také dostatek úseků vhodných pro krásné carvingové oblouky. Stubai nabízí opravdu velké množství možností, a to jak ve výběru sjezdovek, tak i lanovek a vleků všech typů. Navíc v našem listopadovém termínu něco jako čekání ve frontě vůbec neexistovalo. Občerstvení je nabízeno na několika stanicích lanovky, největší je asi na Gamsgarten, s posezením jak uvnitř v teple, tak i na slunné terase. Doporučuji zkusit sýrové špecle, polévku s „knedlíčkem“ (buď špekový nebo sýrový) a k pití Spezi (mix Fanty s Colou).
V údolí je také možnost využít tři další menší lyžařská střediska, zde ale není zaručena jistota sněhu jako na ledovci. Aby na tato střediska platil i Stubaiský skipass, je třeba si připlatit pár euro za „superskipass“. V těchto střediscích je nabízeno i noční lyžování nebo dlouhé sáňkařské dráhy, které fungují většinou dva dny v týdnu, takže je třeba se předem informovat. Na tyto aktivity ale stejně superskipass neplatí.
Celkově bych Stubai hodnotil 5 hvězdičkami (z 5). I když je středisko hodně vyhledávané, je na velký nápor lyžarů poměrně dobře připravené, moderní, dobře vybavené a hlavně udržované. Jedná se ale o vysoké hory, takže je vždy třeba počítat s možnostmi rychlých změn počasí, nízkými teplotami a případným silnějším větrem.