Naše cesta za dobrodružstvím začala vcelku všedně…
Šnekouny (čti africké šneky) jsme vysadili na hlídání a pokračovali jsme na mnichovské letiště. Auto jsme zaparkovali na kraji města a zbytek dojeli S-bahnem. Nejvíc mě vystresoval nefunkční automat na prodej jízdenek odmítající kreditní kartu, naštěstí dopadl stejně i místní domorodec, takže to nebylo mou kartou. Časově jsme vše stíhali akorát i s příjemnou rezervou a tedy časem na obvolání celé rodiny ještě před odletem. Cabin crew KLM byla nějaká efektivní a odlet byl o 12 minut dříve než podle plánu, cesta místo 1h a 40 min trvala asi o 30 minut méně, takže jsme v součtu získali asi tři čtvrtě hodiny času navíc v Amsterdamu – bohužel. Letiště Schiphol je sice obří, ale v noci je stejně téměř opuštěné a není zde moc co dělat, venku na naše lehké oblečení zima a tak jsme zalehli ke spánku v letištní knihovně. Místo 12h čekání jsme jich tedy museli překonat skoro 13. Lehátka, sedačky a křesla byla sice pohodlná, ale nakonec nám byla stejně zima a hlášení ať si kontrolujeme odlet každou hodinu spolu s rozsvícenými světly kvalitě spánku nepřidalo. Jája zvládla naspat v součtu asi tak 6 hodin, já asi 30 minut… Alespoň nás nikdo neokradl. Teď už čekáme u Gate D7 a za chvíli nás čeká boarding na Boeing 747-9 směr Colombo! Dalších 10 hodin sezení a pospávání před námi…
