Pokračování cesty a přílet
Zmožení „přespáním“ na letišti jsme celí žhaví nastoupili do obřího Boeingu 747-9, opět v barvách KLM. První pohled na sedačky nás trochu znejistěl, rozhodně nevypadají pohodlně na 10 hodin sezení v kuse. Naštěstí cesta utekla, zábavní systém na obrazovkách fungoval dobře a zpestření jídelní pauzou cestu také ukrátilo. K snídani jsme dostali kuře s rýží, salát s mozzarellou, bagetku se sýrem, a jako dezert muffin. Ke svačině zmrzka a na večeři, celí vyhladovělí, čtverec pizzy, jablečno-mrkvový salát a nejlepší dezert ever – pěna s Lotus sušenkami.
Přistání proběhlo hladce a dokonce i batohy jsme na páse našli… Šok při vystoupení z klimatizovaného letadla byl značný, vlhkost se nám najednou dostala úplně všude. První zádrhel byl, když nás z ubytování nikdo u východu nečekal, i když měl… Prošli jsme odchozí halu několikrát kolem dokola. Na SIM karty se stála obří fronta a platit za minutu hovoru stokoruny se nám nechtělo, tak jsme dorazili na místo letištním taxíkem. Původně jsme se báli že nás natáhne, ale jeli jsme snad přes 20 minut celkem daleko, takže jsme byli natažení jen přiměřeně barvě pleti. Cesta byla trochu horor, jízda na levé straně v nás vyvolávala paniku a zděšení, aniž by se cokoliv dělo, každý průjezd křižovatkou úplně nepřirozený… U recepce tma, naštěstí zvonek fungoval a pana domácího probudil. Vyřídili jsme formality a mazali se po dvou dnech na cestě umýt – tekla i teplá voda! Ve 2 ráno místního času uleháme.
Ubytování působí na místní poměry seriózně, ale přeskakovat na snídani z jednoho schodiště na druhé by se u nás s úspěchem asi nesetkalo 🙂
Den 3 – Negombo
První srílanská zastávka je město Negombo, které sice podle průvodců je zajímavé, ale nás úplně neoslovilo.
V 9 ráno jsme se nasnídali údajně typického smaženého vejce, toustů s džemem a čaje. Po snídani vyrážíme ulovit vodu, peníze a místní SIMku. Jdeme směrem k centru a kolem nás bouřlivě troubí tuktuky a jiné dopravní prostředky, které by v ČR z technické vyhodili už mezi vraty… Smrad značný a chaos neskutečný, chodníky neexistují a sem tam se k tomuto účelu nechá využít nestabilně zakrytá stoka po krajích silnice. Tipem od pana domácího pro výměnu peněz je klenotnictví v centru. Našli jsme jej trochu omylem, když už jsme chtěli najít jakoukoliv směnárnu… Výměna peněz je lehce stresující, chlapík nás usadil na židličky, vzal peníze a podal je o kus dál za sklo… No, naštěstí se po chvíli opět obrátil na nás s balíkem rupií k přepočítání a bylo hotovo, můžeme to s tím štosem peněz rozjet ve velkém! Hned na to kupujeme už úplně vyprahlí studenou vodu a o kus dál v Huawei shopu i dvě simky. U Dialogu 15 GB dat za 950 rupií, poplatek za SIM a aktivaci ještě 150 rupií… Takže 15 giga za 150 Kč? No, to celkem jde! Data jsou navíc rozdělena na balík nočních a denních, asi aby bylo využití sítě rovnoměrné.
Vyzbrojeni můžeme začít rozesílat zprávy že žijeme! (Hotelová WiFi sice funguje, internet propouští ale jen zřídka kdy…) Taky jsme hned pohledali kam přesně se zde podívat, bohužel toho zas tak moc není. Zlákal nás během chůze jeden místní průvodce na lodní výlet po laguně, ten jsme každopádně i sami chtěli absolvovat, takže se to hodilo. Bohužel včera prý pršelo, takže je voda spíš kalná než průzračně modrá. Zpočátku byl výlet obyčejnou projížďkou na lodi, čím dále jsme byli od města, tím byl ale zajímavější. Ukázal nám krabí farmu (prý dorůstají až do 1 kg!), opičí ostrov i s ukázkou opic na lodi – potvory milují sušenky, zátoku s mořským Ježíšem plnou mořských Giuseppů (šneků a krabů poustevníků), jak zasadit vlastní mangrovový strom a nakonec i varana (prý tihle nejsou nebezpeční). Potom jsme vyrazili na jidlo! konečně to pověstné rice & curry. Sice jsme natrefil asi na nejdražší curry na světě, ale i tak jsme každý dal v přepočtu asi 70 Kč i s pitím. A že jsme se nacpali! 7 misek s „omáčkou“, z toho 2 nepálivé (z toho jedna dried fish), takže Jája trochu slzela, ale statečně jedla a okusila i Sambal.
Nedaleká holandská pevnost nás úplně neuchvátila, spíš naopak.. takže jsme po chvíli cupitání a smlouvání ulovili tuktuk a namířili si to ke chrámu Buddhy s kočičkou. Zde zrovna nešel proud, takže jsme jen nahlédli a prošli se dále. Narazili jsme na pitné kokosy, tak jsme si dali, ale že by to byl vysloveně nějaký zázrak, to asi ne.. a kam se hází odpad? Na to jsme stále nepřišli, zřejmě kdekoliv se hodí. Další chrám je vlastně mešita, dovnitř jsme raději nelezli a vydali se pěšky zpět na pokoj. Po cestě a změně času jsme celkem vyřízení.
Nejspíš ještě okusíme moře než zapadne Slunce.
