Den čtrnáctý už si užíváme hlavně pohody. Snídaně před osmou hodinou v běžném stylu, jen bez ovoce. Ve chvíli, kdy si na nedostatek vitamínů začala Jája česky stěžovat, se objevila paní pokojská s plným talířem ananasu, manga a jiných tropických plodů. Namazat třicítkou a jdem vyvalit naše bílá břicha na pláž.
Nezůstáváme ale dlouho ležet. Hned vedle půjčují surfová prkna za 400 rupií, tak to musíme zkusit. Nejprve s tím, že je vezmeme na 2 hodiny, naštěstí jsme si to rozmysleli a dali hodinu jen jednu. Vůbec netušíme, jak na to, ale surfaře v televizi jsme viděli všichni… Počkat na vlnu, rychle pádlovat rukama a nabrat rychlost, pak už to jede samo a stačí si stoupnout. Většina prvních sto pokusů skončila nezdarem, jen občas se podařilo nenechat se z prkna smést vleže. Po půl hodině už se dokážeme nechat alespoň trochu vlnou táhnout, aniž bychom spadli, ale je to pořádně vyčerpávající. Ke stání na prkně máme ještě dlouhou cestu. Mnohem blíž máme k mořskému dnu. Vstup do vody je tu příjemně pozvolný, takže utopení nám snad nehrozí. O deset minut později jde Jája zničená na břeh, že prý se v tom kolotoči vln křápla do hlavy a já zůstávám sám. Za celou hodinu se mi nepodařilo pořádně vychytat, jak jet „před“ vlnou, většinou jedu až s proudem za ní a moře mě vyplavuje na pláž jako mrtvou oliheň. Asi jsou vlny moc malé, v Hawaii Five-O to vypadalo podstatně jednodušší. Surfy zničení vracíme, chvíli se opékáme z druhé strany a kolem 11 se raději balíme do stínu, slunce peče tak, že místní slepice snášejí vejce na tvrdo.
V pokoji 35 stupňů, klimatizaci zapínáme na 29 – jediné možné nastavení, při 30 jen fouká a 28 je už velká zima a oproti venku podstatný rozdíl.
Po sprše a odpočinku konstatujeme, že třicítka krém bude asi málo, po 2,5 hodinách na slunci jsme trošku načervenalí. Navíc mi pod rukama praskla nádobka s krémem, takže je nepřenosná. Na průzkum města mažeme i trochou padesátky a tuktukem se necháváme dovézt do restaurace pro domorodce. Vysadil nás na celkem příjemném místě zvanem Coco Gate, rozhodně méně poznamenaném plážovým turistickým ruchem. Dokonce zde mají i ochočeného ptáčka a čekání na jídlo nám krátí snaha ho nalákat na ruku. Ve městě se sháníme ještě po spreji na komáry – těch je tu spolu s obřími mravenci požehnaně, a po novém opalovacím krému. S tím jak už jsme sežehnutí bereme raději šedesátku. Koukáme po pár suvenýrech, ale zatím nic, co bychom chtěli z dovolené dovézt.
Odpolední válení začínáme jízdou na vodním skútru. Jája zpočátku váhá kvůli vlnám, ale nakonec se nechala přesvědčit a vzápětí toho lituje. Od břehu nás dostal skrz vlny šílenou rychlostí a skoky mistrný domorodý kapitán, mám trochu nahnáno i já. Předává řízení, jednou se u toho všichni vykoupeme převrácením skútru a můžeme si užít svou jízdu. Jája má panický záchvat hrůzy a celou dobu křičí něco nesrozumitelného, zní to skoro jako zpomal zpomal jsou tu vlny – poznámka ženy: spomal‘, spomal‘ (máš prý vysokú rýchlosť jsem sice řvala, ale prolínal se s nimi i můj ostravský temperament, kterými jsem doplňovala py*o, py*o my tu zemřeme! On mi moc dobře rozuměl to se nenechte mýlit, přišlo mu to zábavné! Vnucuji Jáje řízení, ať tedy jede podle sebe, ale domorodec huláká, ať přidá, nebo se převrátíme, že takhle pomalu je ve vlnách skútr nestabilní. Zachraňuji nám životy a raději beru řidítka opět do rukou já, po 15 minutách (pro Jáju nekonečného) hopsání míříme ke břehu – poznámka ženy – hraje si na hrdinu, ale když skáčete z metrové vlny do prázdna, moc pohodlné to není. Být mužem, raději bych si před jízdou nasadila suspenzor, ten jsme bohužel neměli – chudák Pjótr.
Odpoledne zakončujeme koupáním při západu Slunce, respektive skákáním do metrových (možná vyšších) vln – poznámka ženy: kdy jsem si opět nabila kokos.., na vytrvalostní plavání to tu úplně není.
Večer míříme zas za posezením na pláž, je to relax jako žádný jiný. Happy hour to jistí. :-))
Zapomněli jsme přes den sehnat někoho, kdo nás vezme na výlet na moře, tak ještě ve tmě oslovujeme několik lidí. Poslední chlapík nabízí slušnou cenu 3000 rupií a prý pořádnou loď, tak jsme zvědaví, co nás ráno čeká.
