Tak dnešek bude dlouhý… Jak článek, tak zážitky.
Vyrážíme za slony
Ráno v 8:55 dorazil smluvený tuktuk z předchozího dne. Vyrážíme skrz město do Millenium elephant foundation. Cesta dle předpokladů šílená, mrňavý tuktuk mezi autobusy a náklaďáky svižně kličkuje, ale doprava je neúprosná a jsme často za nějakým obrem zaseknutí. To znamená především žádný kyslík a spoustu černého kouře přímo do obličeje, výfuky máme v úrovni pasu když sedíme. Evropské Euro normy to globální oteplování ale určitě zachrání… Přežili jsme opět spoustu šílených manévrů a získáváme v řidiči důvěru, jmenuje se Kumar a i když umí anglicky jen sporadicky, komunikovat se dá vcelku normálně a je vstřícný a sdílný.
První zastávka cestou je u krásného výhledu na srílanské hory a pod námi se prohánějí opice. Pokračujeme a u sloního sirotčince nám doporučuje „balíček“ za 3000, že prodávají i cosi za 5000 a jde nám to domluvit. V ceně vstupu je tedy i projížďka na slonovi a mytí. Projížďka byla sice super zážitek, to se v životě jen tak nestane. Slon je opravdu vysoký a cítíme každý jeho pohyb a s tím i velký respekt, avšak ujde s námi dohromady asi tak 100 m, a působí docela jako chudák. Náš „průvodce“ nás naším telefonem vyfotil a natočil asi stokrát – poznámka ženy: díky Bohu!
Pak nás poslal k řece, že zde ležícího slona si můžeme umýt. Odkládáme věci na břehu a bereme si na to kusy kokosových skořápek, kterými se sloni drhnou. Po chvíli se nás místní zaměstnanec zeptal několikrát na „elefant šaur“ tak jsme přikývli, on nám pokynul ať na sedícího slona nasedneme a ten nás několikrát ohodil chobotem plným vody. Super, ale zas je to taková atrakce na příkaz, moc radosti ze slona necítíme – Celí mokří jsme se vzdálili a vydali se na obhlídku zbytku sirotčince. Jak průvodce, tak chlapík myjící slona ihned začali žmoulat prsty ať jim dáme nějaký peníz. 50 rupií se tomu druhému zdálo ale tak málo, že nám je raději dal zpět, divné… kousek za řekou mají sloni své „ubytování“ na rozdělených parcelách v lese mezi palmami. Dva sloni zde zrovna byli (zbytek se pohyboval mezi mytím a vozením návštěvníků), jeden polehával a druhý stál přivázaný za nohu řetězem ke stromu s výstrahou, že je v říji (nebo něčem podobném). Celkový dojem hodně rozpačitý. Jestli slony zachránili před uhynutím, tak je to asi dobrá věc, ale jinak to celé alespoň na mě působilo trochu „cirkusácky“, aby nalákali turisty a vymámili z nich peníze.
Ájurvédská zahrada
Druhou zastávku Kumar navrhuje „spice garden“ tedy ájurvédskou zahradu s kořením a jinými zázračnými bylinkami. Pan průvodce se nás ujal a mluvil velmi dobře anglicky, takže celá prohlídka asi na hodinu byla docela poučná, i když zahrada není nijak veliká. Mají zde na jednom kousku půdy stromy jako hřebíček, červené banány, muškátový oříšek, skořici, nebo třeba kořenové rostliny jak zázvor. Mezi tím i různé druhy čehosi, z čeho se získávají oleje a krémy na migrény, bolesti hlavy i kloubů a rýmu, i listy na spravení trávení a křečové žíly, nebo hemoroidy. Dokonce na nás pan průvodce jeden z krémů na hlavu obratně napatlal. Krém pěkně chladil a nám se při tom vařily hlavy přemýšlením, jestli po nás jako chce, abychom si jej koupili – zadarmo zde kuřata nehrabou rozhodně nikdy. Vyrušila nás u toho „giant squirrel“, obří veverka asi tak třikrát delší než ty naše. Nakonec nás přecejen dovedl do krámku, kde své produkty prodávají a prý zaručují jejich funkčnost půl roku od zakoupení, jinak se s námi prý nějak vyrovnají, no uvidíme…
Naskakujeme do tuktuku a prosíme o zastávku na jídlo – Kumar staví u Rice & curry bufetu – za 175 rupií si naber kolik sníš. Nabereme si tolik, že to skoro nesníš a celé jídlo se dvěmi colami a vodami na cestu nás stojí asi 500 rupií, tedy zhruba tolik co včera jedna samotná porce – Kumar nám říká, že Cola ve sklu je mnohem levnější, než Cola v plastu, ať si dáváme pozor! Jája se od Kumara učí jíst rukama (asi 2 sousta), já se raději držím vynuceně donesené lžíce už od začátku.
Zajímavost dne: srílančané používají k jídlu pravou ruku, levá je pro záchodové potřeby… Dobré vědět, že to má kuchař oddělené 🙂
Čajová plantáž
Dále zastavujeme tuktukem uprostřed čajové plantáže a jdeme se podívat mezi stromky s čajovými listy. Rozžmoulaný list úplně po čaji nevoní. Přidává se k nám nějaký místní klučina, věnující Jáje květ ze stromku. Po chvíli se vynořila ještě nějaká babča a oba s klukem opět žmoulají prsty, že chtějí peníze, moc toho ale nepředvedli a tak dostávají jen opravdu drobné..
Zastavujeme u výrobny čaje, kde máme od mladé slečny s velmi protáhlou algličtinou obsáhlý výklad o výrobě čaje, od sušení přes „rolování“ lístků, až ke třídění a drcení nebo fermentaci (černý čaj je prý mnohem lepší, než zelený, ze zeleného vzniká právě fermentací), následuje ochutnávka a můžeme jít nakupovat. Bohužel, zatím není kam pixly s čajem dát, tak slečně věnujeme pár rupií za výklad a míříme do královské botanické zahrady.
U Kumara
Cestou se nám bohužel silně rozpršelo, tak Kumar navrhl wood carving a poté místní kulturní tance místo toho. O chvíli později navrhuje, jestli se nechceme podívat na jeho nový bejvák pro turisty na kopci nad městem, o kterém mluvil přes den a dát si pivo.
Řekli jsme si, že to zkusíme a nakonec z toho byl fajn večer, Kumar se celkem rozmluvil o Srí Lance a životě zde a my mu na oplátku ukázali fotky z jiného světa. Na Oktoberfest nebo ledopád (zamrzlý vodopád) koukal jako na něco neskutečného, lidi na lyžích nikdy neviděl.
Dům pro turisty bude mít ale nejspíš fajnový, i když se ještě dodělává. Pokud by měl někdo zájem, za měsíc, tedy prosinec 2018, by měl být připraven k pronájmu. Adresa je: 61/150 gamunu road, Kandy, 077 6555599 a číslo: +940784780077. K dokonalosti má daleko, ale to asi všechny ubytování na Srí Lance, za to výhled na celé město a bílého Buddhu na protějším kopci každý nenabízí. Ve chvíli, kdy se setmělo se všude vyskytli obří létající mravenci a my po chvíli vyrazili definitivně domů na pokoj s Kumarem v lehce podnapilém stavu. Než jsme dojeli, zněl už víc než opile a my měli trochu (víc) strach o život, ale řízení naštěstí zvládal stále stejně, možná s větší kuráží…
Po zaplacení cesty vypadal, že nás miluje a už nás domů nepustí… Při té příležitosti jsme chtěli zaplatit i ubytování, ale byli jsme odbytí s tím jestli to vážně tak spěchá? Zajímavé…
Pro dnešek konec!
A poznámka pro nezkušené cestovatele: adaptér do zásuvky jsme zatím nepotřebovali. I když mají srílanské zásuvky všemožné tvary, nabíječka na telefon (nebo jakákoliv zástrčka se dvěma hroty) se nechá s trochou vůle a trpělivosti vrazit v podstatě do zatím všech vyzkoušených zásuvek. Vzdálenost hrotů je podobná, takže to chce jen trochu síly a viklání ze strany na stranu. Některé lepší zásuvky mají ve zdířkách krytky, je potřeba je uvolnit něčím tenkým zastrčeným do třetí zdířky uprostřed (ideálně nevodivým :-)) – to krytky zasune a můžete směle zapojit co je třeba, pak je možné uvolnit…